Mačkání pupínků: Proč s tím musíte okamžitě přestat

Mačkání pupínků je fakt špatná věc. Dřív jsem to nevěděla. Lidi vám to sice občas říkají, ale to máte chodit s bílým beďarem na obličeji? Když ho vymáčknete, tak se ho přece rychleji zbavíte, ne? No, ne. Tenhle článek bude možná trochu nepříjemné číst. Všechno to mačkání pupínků, sahání na obličej, slupování strupů a k tomu vám ještě budu tvrdit, že za to může psychika. Zkuste mi dát šanci a snad vás přesvědčím, že mačkání pupínků je fakt špatný nápad.

Znějí vám tyto situace podvědomě?

• Jste nervózní, na něco čekáte nebo přemýšlíte nad něčím nepříjemným a najednou se přistihnete, že máte ruce na obličeji a „hnípete“ se.
• Ráno se vzbudíte a už si rukama jezdíte po obličeji, abyste zjistili, kde co vyrašilo.
• Sedíte na přednášce nebo konferenci, opíráte si obličej o ruce a druhý den se vám na tom místě udělá beďar.
• Díváte se na film a nemáte čím zaměstnat ruce. Přijde napínavá scéna a už si sloupáváte strupy po akné nebo si mačkáte pupínky.
• Jste doma v koupelně a v zrcadle si všimnete malého pupínku, který chcete vymáčknout, a najednou máte rozrýpanou půlku obličeje.

To znám, dělala jsem to a dělám to stále, možná už kromě posledního bodu. Proč to tolik řeším? Je mačkání pupínků vážně tak špatné?

Ano!

Tady je hned několik důvodů, proč je mačkání pupínků špatný nápad.

1. Mačkáním pupínků si zhoršujete stávající akné a vytváříte nové pupínky.

To, co na obličeji vidíte jako pupínek, jsou bakterie a maz ucpané v póru. Za to, že se ucpaný pór zanítí a vznikne beďar, ale „může“ imunitní systém. Když totiž imunitní systém zaznamená bakterii v póru, pokusí se ji zničit tím, že na místo vyšle zánětlivé látky, které ničí bakterii, ale často i buňky kolem. Kůže pak vypadá zarudlá a zanícená.

Tím, že vymáčknete pupínek, většinou jen zatlačíte bakterii hlouběji do póru (a taky do okolních pórů). Navíc z póru většinou nedostanete všechny bakterie. Některé v póru zůstanou a vytvoří se nad nimi nová vrstva kůže. Obojí způsobí ještě silnější reakci imunitního systému, protože se bakterie v podstatě dostává hlouběji do těla. A takhle vznikají cysty a takové ty bolavé velké pupínky.

Při vymáčknutí pupínku se můžou bakterie šířit do dalších pórů a způsobovat nové pupínky. Proto se vám většinou udělá několik pupínků na jednom místě.

Jakékoliv sahání si na obličej je špatný nápad. Na dlaních totiž žije nejvíc bakterií z celého těla. Představte si, na co všechno během dne saháte a kdo na to mohl sahat před vámi. Všechny tyhle bakterie a bůhví co ještě si pak rukama nanášíte na obličej. Hnus, co?

2. Mačkáním pupínků oslabujete přirozenou ochranu kůže proti bakteriím.

Buňky produkující kožní maz uvolňují také triglyceridy, které se mění na mastné kyseliny, které dokážou bakterii „rozpustit“. Když si mačkáte pupínky, pak si poškozujete mazové žlázy a připravujete tak kůži o možnost sebeobrany.

3. Mačkáním pupínků si vytvoříte strup, který jde špatně zamaskovat.

Mačkáme si pupínky většinou proto, abychom se zbavili něčeho, co nás hyzdí a „vyčistili“ jsem si pleť. No, když si vymáčknete pupínek, tak se vám většinou udělá hnusný strup, který jde zamaskovat ještě mnohem hůř než původní pupínek a navíc si zaděláváte na jizvy a fleky, které se zakrývají stejně blbě jako bedry….věřte mi.  Znám to.

4. Mačkání pupínků způsobuje jizvy a skvrny po akné.

Může se zdát, že tím, že vymáčknete pupínek, kůži pomáháte, nebo že by pupínek jinak nezmizel. Ale není to tak. Taková ta bílá hlavička u pupínků je součástí hojení póru. Když ho mačkáte, tak ještě nebyl zahojený. Jinak by sám přirozeně prasknul třeba při mytí obličeje. Jo, to jsem dřív taky netušila. Pupínky samy prasknou a mnohem, mnohem, mnohem rychleji se pak zahojí.

Mačkáním poškozujete kůži a způsobujete si tak jizvy a skvrny po akné, které se vytvářejí jako pozůstatek předchozího zánětu. Trvá pak mnohem déle zbavit se jizev, než počkat, až pupínek sám praskne.

Jak správně vymáčknout pupínek, když fakt musíte

Pokud si pupínek fakt musíte vymáčknout, pak ale jen ty, co mají bílou hlavičku. Nahřejte si obličej ve sprše nebo třeba horkým ručníkem, abyste uvolnili póry. Potom si obalte prsty kapesníčkem a pupínek lehce zmáčkněte. Pokud nejde vymáčknout, tak už to dál nezkoušejte, pupínek ještě není „zralý“. Pokud se vám jej podaří vymáčknout, tak na něj naneste trochu manuka medu nebo tea tree oleje. Oba přípravky jsou antibakteriální, med vám navíc pomůže pupínek zahojit a rychleji se zbavit strupu.

Jak se odnaučit mačkat si pupínky?

Co dělat proti tomu, abychom si sahali na obličej a mačkali si pupínky? Hledala jsem a našla jsem několik tipů:

• Vytvořte si překážky: Vytvořte si fyzické překážky, abyste si na obličej nemohli sahat. Když jste doma, dělejte si třeba pleťové masky. Případně můžete doma nosit rukavice (v práci by se to asi špatně vysvětlovalo), nebo si přes pupínek, který vás láká, nalepit náplast.
• Zapojte partnera: Zapojte partnera, členy rodiny nebo spolubydlící. Poproste je, ať vás upozorní, když si budete sahat na obličej, nebo když budete podezřele dlouho v koupelně. Plus se na ně pak nezlobte, když to udělají J
• Vytvořte si zástupný zvyk: Místo toho, abyste si pupínek vymáčkli, si jej natřete tea tree olejem nebo medem. Kupte si něco na způsob antistresového míčku, abyste měli čím zaměstnat ruce třeba u filmů. Nebo zkuste dechová cvičení ve chvíli, kdy máte nutkání si rozhnípat obličej.
• Vystrašte se: Představte si masakr, který si způsobujete na kůži. Najděte si nějaké odstrašující video nebo článek, který si připomeňte, až si budete chtít rýpat beďary.
• Sledujte, co vás k tomu vede: Veďte si deník, kam si zapisujte situace, ve kterých si nejčastěji saháte na obličej, škrábete a rýpete. Jaké situace, podněty nebo pocity a myšlenky ve vás vyvolávají potřebu se hnípat? Jakmile to zjistíte, bude jednodušší vymyslet, co s tím dělat.
• Hýbejte se: Mačkání pupínků a negativní emoce jemu předcházející jsou často spojovány s nedostatkem serotoninu. Snažte se tedy pravidelně hýbat nebo dělat něco, co vás těší.

Proč to vůbec děláme?

Proč máme vůbec potřebu si neustále sahat na obličej, kontrolovat ho a mačkat pupínky a sloupávat strupy? Dost často i víme, že to jednak bude bolet a že se to pravděpodobně jen zhorší. Ale i tak to znovu a znovu děláme a z mačkání se stává návyk, který provádíme podvědomě, aniž bychom si to často vůbec uvědomovali, dokud nás na to někdo neupozorní. Existuje několik zdůvodnění v rovině naší psychiky:

• Mačkání se zhoršuje s pociťovanou úzkostí, stresem nebo strachem. Máte pocit, že potřebujete nutně udělat něco, co vám uleví. Vymáčknutím pupínku uvolníte i tlak, který cítíte a pocítíte momentální úlevu.
• Nutkání uvolňovat takto tlak bývá u dětí příliš autoritativních nebo příliš pečujících rodičů.
• Někteří lidé mají tendenci si sahat na obličej (trhat si vlasy, řasy, kůžičku na nehtech), když se nudí, a to například i u sledování filmu nebo čtení knížky.
• Touto „poruchou“ trpí často perfekcionisté. Mají potřebu být za každou cenu dokonalí, pupínek je ale narušení dokonalosti, proto se ho potřebují zbavit. Jsou navíc více náchylní právě k pocitům úzkosti, frustrace, netrpělivosti a nespokojenosti. Snáz se nudí. To vše nahrává právě podvědomému kompulzivnímu chování, jako je mačkání pupínků a podobně.
• Akné funguje jako obranný mechanismus. Jednak je u dospívajících spojováno s tím, že se člověk špatně vyrovnává s přeměnou dětského těla na dospělé. Zároveň odráží pocit, že si nezasloužím zájem nebo pozornost ostatních lidí (především případných partnerů), takže se mačkáním zošklivím tak, aby si mě nikdo nevnímal.

Myslím si, že na cestě k čisté pleti je v první řadě potřeba zjistit, jaká je psychická příčina za vznikem akné a v dnešní souvislosti za nutkáním poškozovat si pleť. Jakmile víte, jaké situace a pocity vás nutí mačkat si pupínky, pak je mnohem jednodušší těmto situacím předcházet a snažit se vyrovnat s negativními pocity a myšlenkami. A tak se zbavit akné.